[sigplus] Critical error: The Graphics Draw (gd) or ImageMagick (imagick) image processing library has to be enabled in the PHP configuration to generate thumbnails.
Chorvatská animace byla zpočátku ovlivněna částečnou izolací Jugoslávie vůči okolnímu světu. K dispozici nebyly žádné knihy o daném tématu.
Na začínající animátory tak jako první zapůsobil barevný svět walta Disneyho, zanedlouho se začali poohlížet po dalších inspiračních zdrojích. Mezi ně patřila kniha Prestona Blaira How To Do Animation (1949) a především loutkové filmy českého režiséra Jiřího Trnky vyznačující se národním koloritem, jenž byl blízký tradicím dané země a vypovídal o její osobitosti. Přesně to, co pro své filmy hledali i chorvatští tvůrci.
S počátky záhřebské školy animovaného filmu v 50. letech spojujeme několik typických znaků, které ji provázely po celou dobu. Diferenčním prvkem byl vznik tzv. redukované či limitované animace. Prosadila se v důsledku nedostatku kvalitních animačních fólií (ultrafánů) – ty se staly vzácným materiálem. K vytvoření klasického animovaného filmu bylo zapotřebí 12 – 15 000 kreseb, „limitovaná" animace si vystačila s 4 – 5 000 kreseb. Ty musely být redukovány na minimum, aniž by ztratily požadovanou dynamiku pohybu. K jejímu vystižení se používalo jemných rozdílů, detailů předurčujících akci; všemu napomáhalo přesné časování jednotlivých sekvencí. Projevily se tendence k avantgardní grafice a obrazovým technikám, jako je například koláž. Specifická metoda animace vnesla do tvorby novou volnost, originalitu a invenci autorů. Animace byla osvobozena – způsob vykreslení dané reality se stal tvůrcem reality samotné.
Chorvatská animace se původně zaměřovala na produkování reklam, časem začaly převažovat snímky satirické a alegorické, reagující na každodenní životní události nebo na politickou situaci (odklon Jugoslávie od stalinismu, později rozpad Sovětského svazu). Humor a karikaturu vystřídala potemnělost a vážnost, poukazující na negativní stránky lidského života – monotónnost, zápas člověka, přírody a techniky, nezvratný osud i jistá předurčenost, snaha vymanit se z neměnného kolektivu. Autoři se střídali na různých tvůrčích pozicích a vzájemně spolupracovali na projektech; z režiséra se stal jednou animátor, z animátora zase režisér. I přes tuto kolektivní spolupráci byla vždy nejdůležitější originalita, kterou chtěl každý do vlastního filmu vnést.
Extrémní individualismus je vedle reflexe současných trendů v grafice a vedle tendence rozcházet se s tradičními formami a technikami jedním z výrazných znaků, jež se postupem času konstituovaly. Zajímavý je fakt, že vznikaly a vzni kají v převažující většině filmy krátkometrážní s ab sencí dialogu. Od počátků chorvatské animace až po dnešní dny byl a je stěžejní vyjadřovací formou obraz a zvuk, nikoli mluvené slovo.
V současné době je odkaz tzv. záhřebské školy animovaného filmu v mnoha ohledech následován. Přetrval důraz na originalitu a jedinečnost, popularitu experimentování a hledání nových postupů. Mezi ně patří moderní animační techniky jako 2D a 3D animace, počítačová grafika. I nadále je důležitý osobní vklad režiséra, z témat se objevují současné politické i sociologické problémy (konzumní společnost, feminismus atd.), satira a humor zůstaly nepostradatelnými prostředky vyjádření.
V posledních dvou dekádách 20. století došlo k rozvoji technologií a počítačové grafiky. Vznik animovaného filmu se zrychlil a zjednodušil. Novodobým trendem je zakládání menších produkčních společností (Kenges, Bonobo, Lemonade 3D, Studio 9), které využívají animaci pro účely grafiky a reklamy, ale podporují také tvorbu krátkých animovaných filmů. I přesto se větší projekty stále neobejdou bez pomoci ministerstva kultury nebo města.
Kristýna Bzenecká
{gallery}clanky_foto/09_znaky_chorvatske_animace{/gallery}